Bönischovy boudy 2008

Napsal uživatel Kaik Středa, 01 Červenec 2009 23:00

Akce - Cyklo

Účast na tradiční zimní cykloakci přislíbilo mnoho zdatných horalů, nicméně ve finále jsme jeli pouze čtyři. O to více jsme se soustředili na dosažení cíle, tzn. vyjetí k Böhnischovým boudám nad Černým dolem za pomocí svých věrných bicyklů a následný sešup sjezdovkou Skipark, tentokrát za plného lyžařského provozu.

Datum akce: 30.11.2008
Oblast konání: CZ, Krkonoše
Účastníci: Kaik | Carlos | Luboš | Drobák

Sešli jsme se v sobotu ráno v „Údolí dutých hlav" na autobusové zastávce, jak bylo domluveno. Počasí nám přálo, tzn. nepršelo, nefičelo, teplota okolo nuly. Po krátkém čekání a usouzení, že už asi opravdu nikdo další nepřijede, vyrazili jsme navštívit našeho místního přítele Šimiho, který už zapomněl, že s námi měl jet taky a dělal ohromně překvapeného. Aby se nás co nejrychleji zbavil, pohostil nás domácí kořalkou a jelo se!

Výstupová trasa vedla po úzké silničce asi 6 km do kopce, proto bylo potřeba pravidelně dbát na pitný režim. Už kousek nad Lánovem nás přepadla taková žízeň, že jsme raději udělali občerstvovací zastávku. Při té příležitosti jsme ze sněhu vyrobili maskota naší výpravy, totiž sněhuláka s příhodným jménem Böhnisch, který měl zajistit bezproblémový průběh celé akce. Dlužno podotknout, že se mu to až tak úplně nepovedlo.

Samotný výjezd a stoupání po zasněžené cestě probíhal překvapivě plynule, takže jsme si na význačných krajinných místech mohli dovolit malé přestávky včetně několika kulturních vložek. Ceduli označující „Slatiniště Bíner" jsme kupříkladu proměnili ve vkusný vánoční stromeček. Co však hůře - přenádherná kaplička Sv. Michala nás svými náboženskými výjevy přímo vyzívala ke vzpomínce na absentující kamarády, tudíž jsme ji za pomocí sněžného nápisu lehce překonvertovali ke konkurenčnímu božstvu, v našem případě ke Sv. Šulibákovi. Snad to svatému Michalovi tolik vadit nebude, místa uvnitř zůstalo pro oba i tak dost...

Drobák s Kaikem dále prozkoumali horní okraj černodolského vápencového lomu, kde si živě představovali, jaké by to asi bylo spadnout dolů. Vyrobili jsme také skvělou motivační cyklofotku - místo stativu nám posloužil třímetrový klacek zapíchnutý do sněhu, na jehož vrcholku se houpal aparát.

Netrvalo dlouho a podle rostoucího hemžení lyžařů jsme poznali, že se blíží náš vrchol. Radost ze zdolání dlouhého stoupáku inspirovala Carlose k rozdávání kořalky nezletilým snowboardistům a Luboše k atletickému výkonu - stojce na hlavě. Jednoduše borec! Z pietních důvodů jsme zabloudili i k chatě Komerční banky, kde se nás minule tak nezištně ujali, ale byla bohužel opuštěná a zamčená. Snad tu někoho potkáme příští rok.

Na brutální sjezd, který nás nyní čekal, jsme se těšili všichni. Radost nám bohužel lehce zkazil Drobák, jehož odpolední účast na turnaji v šipkách se nedala odložit - čas se nachýlil a on zkrátka musel nejkratší cestou domů. Po srdceryvném loučení, kdy jsme do sebe vpravili poslední zbytky živé vody, se tedy Drobák otočil a stejnou cestou, kudy jsme sem přijeli, nám zmizel z očí. Holt první liga není žádná vesnická šipkovačka! Zde je třeba připomenout neúspěch úkolu sněhuláka Böhnische, jež měl zajistit zdárný průběh celé výpravy. Přesně v místech, kde náš maskot pomalu roztával, si Drobák přibrzdil přední brzdou (zadní špalek měl už dočista probržděný). Bum - a nehoda byla na světě! Skoro to vypadalo, jako by ten mizerný sněhulák našemu drahému kolegovi záměrně podkopl přední kolo. Skončilo to naštěstí jen prodřenými dlaněmi rukavic. To před pěti lety na stejné akci dopadl Mates daleko hůř. Opouštět kamarády se na Böhnischových boudách prostě nevyplácí...

Zbylá trojka cyklistů se mezitím pustila do sjezdu. Svah byl od lyžařů pěkně uježděný a jízda dolů nečinila na horském vzorku žádný odpor. Užívali jsme si překvapené výrazy okolních lyžařů a prknařů, kteří mnohdy překvapením z toho, že je na jejich sjezdovce předjíždí důchodce na bicyklu, nebyli schopni pokračovat v jízdě. Občasné muldy a kopečky dodávaly našemu orlímu letu příchuť pikantnosti, a jediný, kdo nám toho dne dokázal konkurovat, byl jakýsi drobný klučina v helmě, který to dolů na svých carvingách kalil takovou rychlostí, že z toho snad ještě nemohl mít ani rozum.

Sjezd tedy neměl chybu! V Černém dole na náměstí se zastavujeme u Veselých, kde nás přijímají jako své vlastní. Protože se hlady už skoro neudržíme v sedle, parkujeme své oře před restaurací U Tibora. Zde jsme bez větších průtahů doplnili palivo do svých nádrží, rozbili pár půllitrů a přivedli milou hospodskou do rozpaků.

Na zpáteční cestě se držíme silnice, kde už bohužel sněhu ubývá. Vypadáme jako potápěči v ropné skvrně. Trasa vedla okolo rezidence našeho přítele Foldy, který na poslední chvíli odřekl účast z důvodu chřipky. Rozhodli jsme se, že ho alespoň navštívíme a zpestříme mu jeho chmurné chvíle, což jsme učinili. Ani malá Markétka, ani o něco větší Katka se při pohledu na nás příliš nevyděsili, což jsme brali jako příznivé znamení. Jejich betlém, domácí koláč a hlavně Metaxa byly prostě bezkonkurenční!

Díky.